Soundtrack Paříže, i tak se říká jedné z nejznámějších písní Edith Piaf La vie en rose. Je to proto, že si ji tvůrci často vypůjčují do svých filmů a seriálů s tematikou francouzského hlavního města. Už první smyčcové takty s nastupujícím klarinetovým sólem nás vtáhnou do jiného místa a času - do Paříže pozdních čtyřicátých let.

Jaká tedy byla Paříž v době vydání La vie en rose, přesněji řečeno v roce 1947? Město se vzpamatovávalo ze druhé světové války a lidé si po letech utrpení a nedostatku chtěli užívat života a všech jeho radostí. Společenské podniky se znovu plnily a Paříž se opět stávala tepajícím srdcem země, místem požitků a zábavy. Do této nálady vstupila Edith Piaf svou písní o lásce - co je ale důležité zdůraznit, o lásce šťastné a opětované, o pravé lásce, která nás povznese do výšin a díky níž vidíme celý svět růžově. Píseň rezonovala s touhou publika po návratu ke šťastné každodennosti nezasažené válkou. Její název do češtiny překládáme jako “Život v růžové” či “Růžový život.”

Edith Piaf píseň při svých vystoupeních zpívala už v roce 1943, její tým ji ale nepovažoval za nikterak výraznou. Ona sama ji, nejspíš na zkoušku, zařadila do jednoho ze svých vystoupení v roce 1946 - a publikum bylo uchváceno. Píseň se stala hitem, který Piaf proslavil celosvětově, a dodnes je společně Non, je ne regret rien a Milord nejznámějším autorčiným dílem, kterému se dostalo nespočtu předělávek. Na youtube se můžete podívat, jak s její interpretací naložili Bing Crosby, Louis Armstrong, Audrey Hepburn, Carla Bruni, Zaz, nebo v poslední době Mindy, seriálová kamarádka hlavní hrdinky Emily z netflixovského seriálového hitu Emily in Paris. 

Samotný název písně je vnímán jako symbol všeho příjemného, co Francie nabízí, a zdobí trička, kabelky, vývěsní štíty kaváren, nebo, jako v našem případě, taštičku na makeup. Možná přinese kousek růžového života i k vám domů.